|
|
|
haněti v. haniti Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024). 
haniti, -ňu, -ní ipf. též haněti, -ěju, -ie ipf. k pohaniti, pohaněti, sr. hana 1. koho na čem („čsti“), z čeho ap. čím („slovy i činy“), skrzě co („slovo“), co hanit, hanět, tupit, urážet, zvl. slovně hanobit; co („nález“) zavrhovat, odsuzovat 2. ojed. koho hanit, zneucťovat, zbavovat cti 3. bibl. koho pronásledovat, přemáhat, pokořovat Sr. hanbiti, láti, pohaňovati, posmievati sě, tupiti, utrhati, zlořěčiti, zlořěkovati K původu slova sr. I. Němec, Vývojové postupy české slovní zásoby, Praha 1968, s. 95–96 a J. Marvan, Slovesa pohaniti, haniti a jejich odvozeniny, LF 84, 1961, s. 32. Sr. též Machek, Etym. slov.², Holub–Kopečný, Etym. slov. jaz. čes. a Newerkla, Sprachkontakte Deutsch–Tschechisch–Slowakisch s. v. hana a Rejzek, Český etym. slov. s. v. hanět, hanit. Jinak vykládá Gebauer, sr. GbSlov s. v. hana, haněti, haniti Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024).
haněti, -ěju, -ieš, impftiv., tadeln, schmähen, beleidigen; z hana. — Vinný jě sě Libušě hanyety DalC. 3, hanyety DalHr. tamt. Lépe sě nem jest nynie brániti, než ny budú našě děti potom hanyety DalC. 57. Chudí boha hanyegy řkúc: proč buoh da jednomu dosti sbožie… ML. 57b; šestí hanyegy boha Alb. 90a. Oni hanyely jej a jemu sě posmievali Štít. uč. 15a; jemu sě posmievaje, porúhaje nebo hanyege jej GestaBř. 12b. Tiem ji hanyem Kat. v. 790; haniem criminor Veleš., diffamo t.; ktož j’ho hanye Mast. 63; proč by jeho hanyel Pulk. 66b, ani jeho hanyel Alb. 14a; potupnými slovy hanyegice Krist. 97b, hanyegice Hrad. 52a; haniegíce jej imperantes illi Kladr. Sap. 15, 14, překladatel měl ve své předloze anebo rozuměl improperantes; hanyeti contumeliam facere MamA. 17b hanyewſſe Krist. 81b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
haněti, -ěju, -ieš, impftiv., jagen; iterat. k honiti. — Hektor haniege mezi nimi (Řeky) jako vzteklý přemnoho jich s světa provodi Troj. 121b; když Hektor sem i tam mezi vojsky řeckými sěka i tepa hanie, tu král Merion jej utka t. 123a; Achilles hna na Trojanské… mezi nimi vztekle haniege t. 127a; Hektor jako vzteklý po vojskách haniege a těkaje t. 128a. Obyvatelé země této nikdá v pokoji nesedí, než vždycky po paušti háněgij Puch. 144a. — (Sědáci) tak ſie haniegí a bígegí HusPost.57a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
haněti, -ěju, -ieš, haniti, -ňu, -níš ned. hanět, hanit Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|