lstíti, lšču, lstí ipf.
k lest
koho, co klamat, podvádět
Sr. klamati, lúditi, obelščovati, obluzovati, oklamávati
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 21. 5. 2024).
lstíti, lšču, lstíš, impftiv., klamati, täuschen, betrügen; stsl. lьstiti decipere, illudere. — Kostel lſtíti svatokrádežstvie jest HusPost. 103a. Jenž špíleti a lſtiti nemóžeš Kruml. 449b. — Již se siet na ně (t. na ptáky) činieše, již muž ptáky sietí lſtieſe, již se treskcí strastní ptáci, že rady nechtěli chovati Baw. 61. Žena dnes chce lſtiti toho, kteráž včera lſtila koho t. 108.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lstíti, lšču, lstíš ned. (koho) klamat, obelstívat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
lstíti (koho) nedok. = obelstívati
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.