ložnicě, -ě f.
k ložní, ložný
1. ložnice, místnost s lůžkem určená ke spánku
2. lože, lůžko, postel
3. zástěna před lůžkem
Sr. cela, dormitoř, ložce, lože, ložna, ložnička, otpočivadlo, postele
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 5. 2024).
ložnicě, -ě, fem., Bettkammer, Schlafsimmer. — Odtad jej (diábla) vede sv. Dominik na loznycy (t. klášterní) a tu ho otáza a řka: Z čeho tuto bratřie pokúšieš? Pass. 416. V jejie loznyczy ML. 31a. — loznyczye *lectinium Rozk. 2921, arkéř…, loznicze lectinium, konnice… Prešp. 1884. — loznycze *succina. BohFl. 596 (succina, alveolum in molendino, meelkyst, meltrog. in quo farina cadit Diefb. Gloss.).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².