|
|
|
honiti, -ňu, -ní ipf. sr. hnáti 1. co (zvíře) pohánět, pobízet k pohybu, co (dobytek) kam, na co (pastvu) honit, vyhánět, meton. co (dobytek) chovat 2. koho odkud vyhánět, koho odkud (ze společenství) vylučovat, vyobcovávat 3. koho ot sebe odhánět, zahánět, co (zvl. zlého) odkud, z koho vyhánět, vypuzovat 4. koho, co pronásledovat, stíhat , na koho útočit, koho kam hnát, zahánět, nutit k ústupu, zvl. vojenským útokem 5. s kým zápasit při turnaji, zvl. v klání s kopím 6. co (zvěř) honit, lovit, zvl. honem 7. co (jmění, peníze ap.) komu (zvl. sobě) shánět, hromadit pro někoho, co (jmění, peníze ap.) na koho, co (živobytí) shánět pro někoho n. na něco (zvl. s úsilím), pachtit se za něčím, co (jmění, peníze) na kom, z koho shánět od někoho, uhánět někoho o něco (hovor. expr.)‚ vymáhat od někoho 8. koho o co (splnění závazku) uhánět někoho o něco (hovor. expr.)‚ nutit někoho k něčemu 9. jur. koho, na koho čím („právem“) pohánět, svou žalobou žádat, aby byl někdo obeslán před soudní úřad, koho čím (činem) pohánět kvůli něčemu 10. (o „řěčnících“) čím (řečí) předhánět se, navzájem se překonávat v řečnické dovednosti K 2: též za lat. fugere; k 4: též za lat. persequere, impelere, investigare, vestigare; k 6: též za lat. venari; k 7: též za střhn. wisen Sr. hnáti, honievati, následovati 2, otháněti 3, pohnati 4, stíhati, vyobcovati, zapuditi Autor: Štěpán Šimek Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 6. 5. 2024). 
honiti, -ňu, -níš, impftiv., jagen; stsl. goniti pellere. Srov. hnáti. — Uháněti: což mohú vybósti z koní, to bez cesty každý hony AlxV. 1361; na mnoho stran sěm tam honyw AlxM. 5, 11. — Útokem hnáti, útočiti: však sem sám často na desět honyl DalC. 67, hnal tamt. v rkp. Ff. — Pronásledovati, verfolgen: honyly jsú mě persecuti sunt ŽWittb. 118, 86, honili ŽGloss. tamt.; honyeſſe persequebatur t. Deut. 30, honieſe ŽGloss. tamt.; pak-li mě tak osud hony AlxBM. 4, 9; honyeſſta Joab a Abisai Abnera persequentibus Lit. 2. Reg. 2, 24; hony prosequitur MamA. 30b; honiz všeliká zvieřata NRada 1355; (oloupený vypravuje): pak jsem jel pro auředníka, aby honiti rozkázal WintObr. 2, 149 (z r. 1542), honiti lupiče. — Sháněti, dobývati, vydělávati, erwerben: protož veliká příčina (mužovi) bývá k zameškání duše žena a děti, že na ně musí honiti RokycEvJan. 398b; kazatelóv, jenž penieze honíecze na lidu atd. HusPost. 7a, peniezě honiti, peníze naháněti, sháněti; napomínám tě, aby, když súdíš, peněz řečí nehonil HusE. 3, 195. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
honiti, -ňu, -níš ned. honit, lovit; hnát útokem; uhánět, spěchat; stíhat; (s kým) potýkat se; vydělávat; honiti peniezě shánět peníze Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
honiti nedok. (s kým) = potkati se; hnáti se, spěchati; — (peníze) = sháněti Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|