|
|
|
lotr, -a m. ojed. latr, -a m. sr. střhn. loter, lotter a střlat. latro 1. lotr, zločinec, zvl. ozbrojený loupežník; lotr morský, lotr mořský, lotr mořě pirát, loupežník na moři 2. lotr, darebák, ničema, neřádně žijící člověk 3. ojed. v pl. čeládka, služebnictvo zaujímající nejnižší postavení Dolož. též adj. poses. lotróv. Sr. lúpežník, nákeřník, násilník, nešlechetník, oprud, padúch, pirát, rufián, zloděj, zlédějcě, zlosyn Autor: Martina Jamborová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 4. 2024). 
1. lotr, -a, masc., chlap, lupič, Bube, Bösewicht; lotři = chasa, Gesinde. Z lat. latro = žoldnéř, lupič, spolu oporou o stněm. adj. loter, lotter = ničemný. — Múdří sě jim (turnejníkům) vždy rúhajiú, že s nich lotrzy deky trhajiú DalC. 84, v překl. stněm.: dy bubin. Češčí páni… z ňehož dřéve lotróm za zlé jmiechu, toho sě sami přídržiechu DalJ. 102, v překl. stněm.: den bubin. Ti jsú dobřě znamenali, jenž sú při dvořě bývali, kak kniežě svú mísu ziedá, že sám jie málo pojiedá, potom pošle rytieřiem svým, a rytieři panošiem svým, a panošě lotrom dadie a lotrzy sě o ni svadie Hrad. 106b. — Nejprvé dva lotry ukřižovachu Krist. 100b. Jeho (Ježíše) s křížem uprostřěd mezi lotry vzvedechu ML. 116b. — Ktož nevchodí skrzě dřvi, ale vchodí jinady, ten jest lotr a zloděj Krist. 71a. Toho (bůh) nazývá zlosyna a lotra HusE. 1, 216. Kterak mezi lotry kto břiemě zlata nesa bezpečně projde? JeronMus. 6a. — lotr latro Prešp. 1033, BohFl 699, Ol. Sir. 36, 28, t. Deut. 22, 26; — dietě… zkomonilý lotr bude ChirB. 40a; — od morských lotrow a piratis MamV. — Srov. latr. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lotr, latr m. lotr, lump; pl. lotři služebnictvo, chasa Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
Lotar proprium dolož. též Lotart proprium dolož. též Lotr proprium Autor: Martina Jamborová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 4. 2024).
2. Lotr, -a, masc., jm. osobní, z Lothar. — Ciesař lotr chtě Němcóv pomstiti počě do Čech mocně jíti DalC. 64. — Srov. Lotar. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|