loktušě, -ě f.
dolož. též lotkušě, -ě f.
1. kus látky (zvl. rouška, šátek)
2. součást oděvu jednoduše uzpůsobená z kusu látky
3. větší kus (drahé) látky
4. roucho, oděv vyrobený z většího kusu (drahé) látky
5. velký kus plátna k přikrývání, zakrývání ap., plachta
Sr. čechel, kasanka, náprsník 2, ocecek, pásnicě, plátno, příkrov, rúška
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
loktušě, -ě, fem., loktuše, plachta, roucho; Packtuch, Plache, Gewand; z něm. Lakentuch Jg. (Laken, stněm. lachen = Decke). Z lokt- bývá přesmyknutím lotk-. — Třidcěti loktuſs sindones Ol. Súdc. 14, 13. Loktuſſy učinila jest sindonem fecit t. Prov. 31, 24. loktuſſie BiblE. Gen. 24 (ve Vulg. není). — loktuſſie fascia Prešp. 1778; loktuſſye též BohFl. 536; loktuſye též VocabMus. 183a; loktuſſe též MamA. 22b, RVodň. ad 61a; loktuſ MamV.; — lotkuſſye fascia BohFl. 24b; (Ježíš) utřel se lotkuší Leg. o sv. Veron. (Polívka, Drobné příspěvky 1891) str. 43, tu lotkuši tamt., na té lotkuši tamt.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
loktušě, -ě f. velký šátek, plachetka, plena, roucho; uzel, ranec
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
loktušě, loktuška f. (z něm.) = plachta, roucho
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.