listie, -ie n.
k list
1. listí, listy rostlin
hořké listie v. hořký
2. bot. papyrus
3. zákonné listie bibl. fylakterium, schránka se svitky starozákonních citátů, připevňovaná Židy při modlitbě na čelo n. na předloktí
4. listy, dopisy, soubor dopisů
Sr. filaktéř, nápisek
Autor: Jana Zdeňková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 5. 2024).
listie, -ie, neutr., listí (na rostlinách), Blätter; stsl. listije folia. Kollekt. k list; bráno někdy za plur. k sing. list. — Fík, ješto jměl lijſtije krásné Štít. ř. 133b. Dřěvo fíkové, ano krásným liſtym obrostlo Krist. 77b. Jakžto liſtie… brzo spadnú quemadmodum olera ŽKlem. 36, 2. — Liſtij, kteréž dvakrát do roka obžívají Háj. herb. 157a; liſtij, kteréž jest na ňem s obau strán, jsau menší… a vždy menší, čím výš od země jsau t. 360a; z mladistvých liſtij t. 195a. Přeslička…, sít…, lyſtie papyrus Prešp. 845 v kap. De fragis et boletis; liſtie spatulæ MamD. 298b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².