licoměrný v. liceměrný
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024).
liceměrný adj.
dolož. jen licoměrný adj.
k líce a měřiti, sr. stsl. liceměrьnъ
1. pokrytecký, zvl. v otázkách víry
2. „liceměrný“, -ého m. bibl. farizej („pokňúřený“)
Sr. pokňúřilý. – Slovotvorná motivace je sekundární (etymologicky pův. podoba *-měn- < měniti se nedochovala)
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024).
licoměrný, lícoměrný, adj., heuchlerisch; stsl. licemêrьnъ, ze subst. licemêrъ similator. Vedle licemêrъ je v stsl. také licedêj simulator. Prvý člen těchto složenin lice- souvisí se subst. lice č. líce z koř. lik-; srov. tvář a tvářiti se, přetvářka. Dále souvisí lice- se sthněm. līhh, v gelīhhisōn sich verstellen Mikl. Et. Wtb. 196, a vzhledem k tomu je licemêr- příbuzné se stněm. ge-lîchesenære nhněm. Gleissner; to poznával již Dobrovský a odvozoval výraz slovanský z němč., Slawin 323. Łoś, Složnyja slova v polsk. jazykê (1901) 119 sl., opírá se o stpol. tvary lucomier- a odvozuje luce- z got. liuts = heuchlerisch, betrügerisch; ale stpol. luce- nebylo by se změnilo v lice-, a příklady sem hledící jsou spíše přejaty z češtiny, kdež se luce- vyvinulo zvratnou analogií, v. licoměrničstvo. V Baw. 96 čte se: já mieru líce maje bych na družce osidlo tkaje; podle toho byl licoměrný, kdo měl líce míru, vzezření míru, bezpochyby jen etymologie lidová. — lijczomyernij pokrytci Štít. ř. 181b; lijczomyerne neupřiemnosti t. 19b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².