letora, -y f.
sr. léto
jaká, čí letora, temperament, tělesné a povahové rysy člověka
Sr. povaha 3, nátura 2, přiroźenie. K původu sr. Machek, Etym. slov.² s. v.
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
letora, -y, fem., Temperament. — letora complexio SlovKlem. 2b, Rozk. 2027; letor (sic) též Prešp. 1249. Aby mohl poznati letoru jednakú prostě, točíš samu pravokrevnú aneb samu pěnohorkú aneb kalostudenú spolu s vodokrevnú LékB. 30a. Krewna letora ApatFr. 27a; (narozený na lvu) bude letory pěnohorké t. 23a. — Letora je čtvera: pravokrev, vodokrev, kalostud, pěnohorkost DobrGesch.2 288 z rkp. z XV stol. Srov. komplexí.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².