|
|
|
léto, -a n. 1. léto, roční období mezi jarem a podzimem „létě“ (lok.), ojed. „léta“ (gen.) ve funkci adv. v létě 2. zvl. ve spojení s num. rok, doba dvanácti měsíců počítaná od „nového léta“, prvního dne nového kalendářního roku; „na léto“ za rok; „na každé léto“, „na všaké léto“ každoročně; „za létě“ před rokem 3. koho rok, časové údobí dvanácti měsíců počítané od daného okamžiku 4. koho věk, stáří člověka 5. plnoletost, zletilost; též rozumná léta, spravedlivá léta, přirozená léta; „léta jmieti“, „k letóm dojíti“, „k letóm přijíti“ ap. dosáhnout dospělosti 6. v pl. jur. stanovené časové údobí (tvořící vydržecí a promlčecí lhůtu 3 let a 18 týdnů), po jehož uplynutí dojde k promlčení dané skutečnosti; pokojná léta, zemská léta, prošlá léta, prodržalá léta ap. léta „pokojného držěnie“ nabytého majetku jako promlčecí lhůta (3 roky a 18 týdnů; sr. StčS s. v. „násobní“ 1, ESSČ s. v. „dědinný“ 2) 7. sirotčie léta období do dosažení plnoletosti sirotka (sr. ESSČ s. v. „sirotčí“) 8. milostivé léto bibl. rok opakující se jednou za padesát let, kdy byli z otroctví propouštěni otroci židovského původu a byl jim vracen majetek 9. milostivé léto relig. časové údobí (zvl. trvající jeden rok) vyhlašované papežem, během něhož bylo možné získat zvláštní odpustky 10. nové léto Nový rok, první den nového kalendářního roku 11. nové léto dar u příležitosti začátku nového roku 12. léta, letokruh, roční přírůstek dřeva, spatřitelný na příčném průřezu kmene jako soustředný kruh (?) Dolož. též jako vl. jm. osobní. K motivaci sr. Machek, Etym. slov.² s. v. K 12: jen u Klareta za lat. cissa v kapitole De semine Autor: Hana Kreisingerová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024). 
léto, -a, neutr., Sommer, Jahr; stsl. lêto æstas, annus, tempus. — Léto, Sommer, æstas: leto i vesno aestatem et ver ŽWittb. 73, 17, leto ŽKlem. tamt. Leč buď leto leč buď zima AlxV. 1448. leto æstas Prešp. 46, BohFl. 42, Nom. 63a. — Na všě strany střěly letie jakžto krópě z búřě letye AlxB. 2, 15, t. j. létě (sing. lok.) = v létě; střěly letie jakžto krópě z deště letye AlxV. 2033; letie bude žebrati æstate Lit. Prov. 20, 4, Ol. tamt.; letye vždycky dělal æstate Gesta Klem. 259; — aby zimě i letye ovoce na tobě bylo ML. 47b, létě oppos. zimě (oboje sing. lok.) = v létě, v zimě; jeho rúcho i zimě i letye jediná žíně byla Pass. 385; letye i zimě Alb. 58b; kak jest róžě zimě nekrásna, tak to letye král nebeský okrášlí hubenú travičku t. 78a; i zimě i letye Kruml. 323a; (lodí) zimě vyjedúce letie sě zasě vrátie Mill. 103a, a vedle toho tamt.: jeden (vítr) v zimě a druhé w letie; my je (hvězdy Kuřátka) letie i zimě vídáme Mand. 5b; když jest (slunce) letye tak nízko a zimě tak vysoko, kterak to přijde, že jest lethie tak dlúh den a zimě krátek LucidF. 137b; letie jest slunce silno a zimě mdlo…, nebo slunce jest nám letye blízko a zimě daleko t. 139a; žíly letie rychleji tepú nežli zimě ChirB. 173a. — Léto, Jahr, annus: leta našě anni nostri ŽWittb. 89, 9; leta věčná v mysli měl sem annos æternos ŽKlem. 76, 6; veselili sme sě letom annis t. 89, 15. Vdova mladá letmy Štít. uč. 50a; ſtarygſye w letech Túl. 24a. Dvě leethie KřižB. 88a; dvě lethě Háj. herb. 14a; dvě létě VelKal. 95; 32 létě t. 39; 82 létě t. 216; přěde dvěma letma Ol. Am. 1, 1. Tři leeta EvZimn. 25; po třech lethiech DalH. 31. Pět let lustrum BohFl. 18. V sedmi let dietě malé AlxH. 5, 15. Dvadcěti let minu LMar. 15. Čtyřidcěti šest leet EvZimn. 30 Puol třetího lijta KolCC. 11a (1546). Několik leth svD. 73; neznavše sě všěmi let(y) t. 22. Přěd mnohými letmy ML. 48a, Kruml. 445a; před mnoho letmy Ol. Esdr. 5, 11. Druzí sě na každé leto vztiekajú DalH. 30. Těch let země velmi zhynu AlxV. 158; přišla běchu smutná leta t. 2258. — Dvakrát leta ktvú osenie AlxV. 616, dvakrát leta = v roce, do roka; — na leto *fitenne Prešp. 158, Nom. 70b, na léto = na (příští) rok (?); — onom letye *illonitus Rozk. 254 (illonitus z ille a annus), onom letye též Nom. 70b, onom leto (sic) Prešp. 158, t. j. onom létě = v onom roce (předloni)?, srov. onoletský; — (bůh) drzewnyem letye poslal list tento GalDl. 1b, t. j. dřevniem létě = v dřevniem letě, před lety; drzyewnyem letye GalKl. 17b. — Ale jeliž ť (kto) let dojde, teprv ť učiní slib čistoty ŠtítOp. 328b, let dojíti; zemřěli, než sú plných let došli Kruml. 432b. — Do jich (sirotkův) let držěti budu (dědiny sirotčí) NRada 758, do let, do zletilosti. Sirotkóm léta dána bývají dvojím spuosobem: jedna jsú věčná a ta trvají do let spravedlivých a přirozených, a druhá do času, ta se dávají pro potřebu, aby mohl statek svój… klásti do desk, anebo pro jiné nějaké potřeby; a jak tu potřebu zděje, tak ta léta minou ČelNál. XIV, 113. — Když koho diržie ve dskách u póhoniech proto, aby on jeho (t. držený držícího) nepohonil, až by léta dědině minula, ale (= tedy) jehož diržie ve dskách, ten rci: »Proto mě pohoní i ve dskách mě dirží, abych jeho nepohonil z své dědiny, v niž mi sě jest uvázal, až by dyedynna leta prošla; a já chci jej sehnati z dědiny, aby leta neprošla« Rožmb. 93, léta dědinná = lhůta ustanovená pro sehnání s dědin (podle BrandlGloss. 124 tři léta a osmnáct neděl); dyedynnych let nepropustiti Rožmb. 292. — Dědictví konvent odsouzen…, poněvadž dali zemským letóm projíti ČelNál. III, 68, léta zemská = lhůta 3 let a 18 neděl BrandlGloss. 124. — Město pražské nemá býti od králuov z nižádných poct upomínáno, než z noweho leta Pr. pr. 254, nové léto = pocta, dávka k Novému létu. nove leto *encenium Prešp. 2256 v kap. De festis (encænia = templorum dedicationes DC.); nowe leto tt. Rozk. 3368, Veleš. — leto cissa Prešp. 658 (cissa, cisa = impositio, exactio tributi DC.), Rozk. 1257. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
léto n. léto, rok: dvakrát léta ktvú osenie dvakrát do roka; všěmi lety po všechna léta, po celou dobu; let dojíti dospět; léta dědiná, léta zemská lhůta, po které byl promlčen právní nárok (3 roky a 18 týdnů); nové léto nový rok, dávka k Novému roku; adv. (z lok. sg.) létě v létě: jeho rúcho i zimě i létě jediná žíně byla Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
léto n.; léto nové = nový rok; — léto milostivé (každého 50. roku v den očišťování s odpustky); — léta právní = zletilost; léta sirotčí = léta, pokud se nemohou sirotci uvázati v majetek; léta zemská (dědinná) (= 3 léta 18 týdnů) = promlčení Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|