leptavý adj.
k leptati
1. (o červu ap.) hryzavý, hlodavý; fig. (o pocitu, stavu) sžíravý
2. med. leptavý. žíravý, působící rozleptání (a tím odstranění) něčeho; nežit leptavý zánět způsobující rozklad okolní tkáně (?)
Sr. hrýzavý, kúsavý; k 2: sr. nežit 1
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 1. 5. 2024).
leptavý, adj., z leptati, beissend, ätzend. — leptawym něčím ránu vyčistiti ŠtítOp. 394a. leptawu mastí collyrio MamD. 318b; mastí leptawu pomaž očí tvých collyrio Pražsk. Apokal. 3, 18. Suol jest leptawa Rhas. 13. Břidko jest pomysliti na červ tak leptawy Kruml. 290b. leptawe svědomie t. 289b. Kdyby… toho leptaweho požehrovánie nebylo Štít. ř. 110a. Hořkost skrúšenie leptaweho t. 88b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².