|
|
|
leptati, -cu, -ce ipf. 1. co požírat (zvl. nenasytně a s vydáváním nepříjemných zvuků), hltat 2. expr. co (modlitbu) nezřetelně vyslovovat, breptat ap. 3. kousat, hrýzt, hryzat, co čím (zuby) rozkousávat 4. (o něčem trýznivém) koho trápit někoho, působit (fyzickou n. duševní) bolest někomu, (o svědomí) hrýzt, hryzat 5. (o neřádném chování) co (svědomí) trápit, sžírat 6. co (hmotného, fig. duši, dobré skutky) stravovat, ničit, (o ohni) spalovat něco, 7. med. (o neduhu n. přípravku) co leptat, rozleptávat, rozežírat, zvl. velmi bolestivě 8. med. (o lékaři) provádět leptání (?) Sr. bodati, hlodati, hltati, hrýzti, kúsati, roponiti Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 21. 5. 2024). 
leptati, -cu, -ceš, impftiv., hrýzti, kousati, žráti, štípati, beissen, fressen; pol. łeptać, z lъpъt-. — (Nedvěd) jedniem řadem (zubóv) maso lepcze Štít. ř. 136b. Třie sú řadové zubóv v ústech té zvěři: jedním maso lepcze, druhým chrstálky hryze… ŠtítMus. 74b, jedniem maso lepce ŠtítOp. 65a. Jako mol rúcho lepcze Kruml. 241a. (Víno) lahodně ť vejde, ale potom jako had leptaty bude Štít. ř. 85b. Navnazené tělo rozkoší lepeze duši, jako oheň slámu Kruml. 171e; jakož oheň slámu lepcze, takéž tělo… duši lepcze Alb. 74a. Talov jej (raněného lva) v noze lepce Baw. 92. Neduh nepřestane ť svú ostrostí a jedovatostí leptati úd Sal. 385. Zlý, starý had, diábel, pustil jed závisti v jich (t. lidí dobrých) ruku, točíš jich účinek zlých lidí závistí leptal Štít. uč. 4b. Prázdné řěči duchovenství přěkážějí, svědomie lepczy ŠtítVyš. 78a. Pamět skutku zlého… nepřestane leptati svědomie zlého ŠtítBud. 14. Jenž lepcze chudého devorat ŽWittb. Hab. 14. (Muž) bude jiesti sbožie a leptati vorabit Ol. Ekkles. 6, 2. — Okoušeti, oblizovati, mlsati, naschen: (lakotní) tak leckdys lepcyce ztratie sobě řád jiedla potřebného ŠtítPař. 118a; leptati abligurire SlovKlem. 6a — Leptati sě = hrýzti se, trápiti se, sich grämen; srov. nč. vulg. žráti se. Jmá-li kto libého něco, má s tiem strach…, i lepcze sě chřadna strachem ŠtítMus. 55a. Trpmež radše s dobrú myslí to, což buoh přepustí na ny, než sě lepcziecz (m. -cíc) t. 105b. Tu ť (v pekle) každý sám v sobě leptati se bude ŠtítOp. 300a; a tu sám v sobě každý leptati sě bude ŠtítMus. 49a. I sám s sebú i druh s druhem leptati sě nepřestane Štít. ř. 123b. Zlostní a nevěrní leptachu sě srdci svými dissecabantur JeronMus. 4a, leptachu se Jeron. 5b. Kniežata mezi sebu leptachu sě Nikod. 44b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
leptati, -cu, -ceš ned. štípat, píchat, hrýzt; kousat, žrát; labužnicky ochutnávat, mlsat; — leptati sě hrýzt se, trápit se Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
leptati (1. sg. lepcu) nedok. = štípati, píchati, hrýzti, kousati, žráti Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|