ledvinka, -y f.
k ledvina
1. v sg., du, častěji v pl. ledvina („ledvina“ 1); (zvířecí jako potrava) ledvinky
2. v pl. lůno, ledví (arch.); (u muže) varlata (?)
Dolož. též v podobě ledvěnka (vlivem ledvie). Dolož. též jako mužské vl. jm. osobní Ledvinka
Sr. ledvie, ledvino, nárok², rorynky
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 13. 5. 2024).
ledvinka, -y, fem., Niere, demin. z ledvina; obyčejně ν plur. — Roztrženie ledwynek defectio in renibus Ol. Naum 2‚ 10. Vezmi jelenie ledwynky Chir. 247a. — Obětovati budú obě ledwyncze utrumque renunculum Mus. Lev. 3, 10. Dvě ledwynczie duos renes Ol. Lev. 3, 15, t. 4, 9. Uloženy jsú dvě ledwincze vnitř v těle Sal. 788. — Všeliké dobytče, (ješto) uťatú neb vyňatú ledwynku neb žílatinú jest quod… sectis ablatisque testiculis est Mus. Lev. 22, 24. — ledwynky renes Nom. 67b, ledwinky renes RostlF. 14a, ledwyenky též BohFl. 421, ledwinki též RVodň. 69d.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².