|
|
|
ledvie, -ie f., jen v du. a pl. pozd. ledvie, -ie n. sr. ledvina 1. ledviny 2. bedra, ledví (arch.), část lidského n. zvířecího těla v oblasti zad u ledvin 3. spodní část lidského trupu s ledvinami a vnitřními orgány pod nimi chápaná jako sídlo plození, útroby, lůno, ledví (arch.); čí (mužské n. ženské) pohlavní orgány, plodidla n. rodidla 4. bibl. vnitřní spodní část lidského trupu s ledvinami a jejich okolím chápaná jako sídlo duševních hnutí (emocí, myšlení, svědomí), nitro, ledví (arch.) Dolož. též jako lekvie Sr. ledvino, ledvinka, bedra Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 28. 4. 2024). 
ledvie, -ie, fem., ledví, stsl. lędvija lumbi. V dokladech starých jen v du. a plur. = Nieren, Lende, renes, lumbi (také stsl. doklady v Mikl. Lex. jsou jen množ. čísla); v pozdních bráno ledvie za sing. neutr. — Jměli jej (židé chléb) spěšně jiesti, ledwye své přepášíce Štít. ř. 150a; ledwije své přepášete t. 152a. Opašte ledwye vašě lumbos Pror. Isa. 32, 11; opásanie ledwyy jeho lumborum t. Isa. 11, 5. (Sluha) podloživ rucě pod ledwye Abrahamově svého pána sub femore Mus. Gen. 24, 9. Opaš mé ledwye Modl. 105b. Jakež sě přídrží pás k ledwyem ad lumbos Pror. Jer. 13, 11. Pás kožěný na ledwi jeho circa lumbos Koř. Mark. 1, 6. Pás na svých ledwich EvZimn. 1; motovúz u jeho ledwich t. 2. — (Udeřil) nepřátely w ledwye in posteriora ŽPod. 77, 66 (překlad neumělý). — V bibli ledvie, lumbi, renes často ve smyslu přeneseném jako vnitřní sídlo citu: žzi ledwie mé ure renes ŽWittb. 25, 2, žzi ledwye mé ŽPod. tamt., ledwie mé ŽKlem. tamt.; ty jsi obsědl ledwie mé renes ŽWittb. 138, 13, obsědl si ledwie mé ŽKlem. tamt.; spatřijě sirdcě a ledwie scrutans corda et renes ŽWittb. 7, 10, srdcě a ledwi ŽKlem. tamt.; lály mi ledwye mé ŽWittb. 15, 7; ledwie mé napilňeny jsú oblúzením lumbi t. 37, 8, ledwie mé naplněny sú ukáranie ŽKlem. tamt.; ledwie mé zaměňeny jsú renes ŽWittb. 72, 21, ledwie mé proměněny sú ŽKlem. tamt. — ledvie femur Prešp. 1215; ledwye též Rozk. 1991, BohFl. 421, Nom. 67b a j.; ledwie ilia RVodň. ad 63b; ledwie renes Boh. min. 21b; všěcky ledwie renes Ol. Ezech. 29, 7; okolo ledwi Ans. 1, okolo ledwye ML. 104b; na ledwyech LékB. 44a, t. 170a; na ledwich in lumbis Ol. Ezech. 44, 18; s podtaženými leduimy lumbis Ol. Prov. 30, 31; — mě ledwije trápí Ben. 4. Esdr. 5, 34, obnažili ledwije panny t. Job. 9, 2, z ledwije mého t. 2. Reg. 16, 13, zjitřenému ledwij Háj. herb. 85a, t. 147b, kámen w ledwy i u měchýři Chir. 331b, pod mým ledwym subter femur Ol. Gen. 24, 2; prostřelil ledwj má Br. Pláč Jer. 3, 13. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
ledvie, -ie f. ledví; vnitřnosti, ledviny; často přeneseně jako sídlo citu: ledvie mé naplněny jsú oblúzením Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
ledvie n. = vnitřnosti Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|