ledvina, -y f.
sr. ledvie
1. v sg., du, častěji v pl. ledvina, polovina párové dvojice vnitřních orgánů uložených v těle po straně páteře a vylučujících moč
2. v pl. bedra, ledví (arch.), část lidského těla v oblasti zad u ledvin
3. v pl. spodní část lidského trupu s ledvinami a vnitřními orgány pod nimi chápaná jako sídlo plození, útroby, lůno, ledví (arch.)
4. pl. bibl. vnitřní spodní část lidského trupu s ledvinami a jejich okolím chápaná jako sídlo duševních hnutí (emocí, myšlení, svědomí), nitro, ledví (arch.)
Sr. ledvino, ledvinka, bedra, pečénka
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 28. 4. 2024).
ledvina, -y, fem., Niere; obyčejně v plur. = Nieren, Lenden, srov. ledvie. — Zkušuješ ledwyny a srdcě renes et corda Pror. Jer. 11, 20. Opásanie ledwin jeho ranum Pernšt. Isa. 11, 5. ledwiny mé lumbos Ol. Job. 16, 14. Bude-li rána w ledwinach mečem Rhas. 145. — ledwyna Vít. 92a, Rozk. 1978, ledvino (sic) též Prešp. 1208. Dvě ledwynye duos renes Lit. Lev. 3, 4; dvě leduinye Ol. tamt., t. Ex. 29, 22, t. 29, 13; ledwyny lumbi MamA. 28a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².