|
|
|
lúpež, -ě m. pozd. též lúpež, -ě f. k lúpiti 1. loupež, (u)loupení, násilné zmocňování se něčího majetku 2. koho oloupení, okradení někoho; čeho (chrámu ap.) vyloupení 3. loupení, drancování, plenění, braní kořisti (zvl. ve válce) 4. loupež, lup, kořist Sr. bránie, dračka, dránie, krádež, kořist, lapkovánie, lúpežstvie, mordéřstvie, oblúṕenie, plen, pobránie, přěboj, útržek, všebránie, vzebránie Autor: Štěpán Šimek Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025). 
lúpež, -ě, masc., loupež, lup, kořist, Räuberei, Raub, Beute; stsl. lupežъ masc. rapina. — »Nepokradeš«, to je, aby jeden druhého statku netáhl k sobě ani lstí, ani lupezem, ani mocí ŠtítMus. 144b. lupezowe na silnicích ODub. 87. (Oloupený) má ten lupez opověděti úředníkóm Řád pz. 95. Z lupezie jeden póhon Rožmb. 157. Jestliže kto lúpežem nebo zlodějstvím obžalován by byl ČelMěst. II, 19 (XV stol.); oni mají pro lúpež popraviti vedlé svého svědomie t. II, 614 (XV stol.), lupezem, násilím Pr. pr. 243. By ť lúpež Pariduov bez těžké pokuty mohl minúti Troj. 68b. — Sebráni budú lupezy vaši spolia Pror. Isa. 33, 4. Vzveseli sě já, jako jenž nalézá lupez mnohý spolia magna ŽWittb. 118, 162, ŽBrn. tamt., za to ŽKlem.: kořisti mnohé. Rozděliti lupezie spolia ŽKlem. 67, 13. Z lupeżow de spoliis Ol. 1. Reg. 30, 16. (Král syrský) veliký lupeż vzal prædam Kladr. 2. Par. 28, 5; vešken lupež rozbituješ vojsku omnem prædam Pr. Deut. 20, 14; z toho lupezie de præda Lit. 1. Reg. 30, 26; otejmeš jich lupez prædam MamA. 21b. Vizte…, by lupezz chudiny božie nebyl v domiech vašich Štít. ř. 37a; lupezz mé chudiny jest v domiech vašich t. 36a. Z lupezie, z potu a z úsilé lidí oběti bohu obětují JeronMus. 17a; (lotři) lupezye k ňemu přinosili t. 56a. lupezem rapina (abl.) Koř. Fil. 2, 6, z lupezziew de rapinis Ol. Mal. 1, 13, lupežowe nemilostivých rapinae Pr. Prov. 21, 7. Užitkóv a lupezow Kruml. 87a. — Ne lupezem chtěl jest býti rovný bohu HusPost. 42b. — lupez insidiæ BohFl. 836. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lúpež, -ě m. loupež; lup, kořist Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
lúpež m. = loupež (f.); kořist Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|