lájcě, -ě m.
k láti
utrhač, pomlouvač, hanobitel, kdo „laje“
Sr. háncě, láč, pomlúvač, utrhač, zlolájcě
Autor: Barbora Hanzová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.25, citován stav ze dne 26. 6. 2024).
lájcě, -ě, masc., kdo laje, Schelter, Schmäher; z lajьca, srov. stsl. laičivъ iurgiosus. — Ó lháři, utrhači, hánce…, lájce, básníci HusE. 1, 87; ani lajci, ani lapáci t. 1, 249. Aneb lapák, aneb lagcie, aneb modloslužebník HusPost. 92b. Jestliže ten… byl by modlosluha nebo laycze ChelčPost. 184a. laice ani lapáci královstvím božím vlásti budú neque maledici, neque rapaces Pernšt. 1. Kor. 6, 10. layce živé spálili sú maledicos Kladr. 2. Mark. 10, 36.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lájcě, -ě m. kdo laje, haní; utrhač
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
lájcě m. = hánce, utrhač
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.