|
|
|
kút, -a/-u m. 1. čeho (kostela ap.) kout, prostor uzavřený n. ohraničený stěnami, též místnost n. její (zvl. rohová) část; ojed. kout pro rodičku, místo poskytující soukromí ženě při porodu a v období po porodu (dolož. jen fig.) 2. čeho (zdi) roh, místo, kde se sbíhají hrany; kámen tvořící roh stavby 3. čeho (pozemku, pole) cíp, výběžek 4. med. čeho (oka) oční koutek 5. jaký („zemský“, lidský) vymezený, soustředěný díl něčeho, část něčeho 6. spec. úhel 7. spec. pravý kút v. pravý 1 8. koutek, zákoutí, odlehlé n. skryté místo; úkryt, skrýš 9. čeho (města) část, oblast, zvl. okrajová n. odlehlejší 10. scánkový kút záchod n. odpadní stoka 11. jen pl. jaký („hnisný“) šestinedělí, období po porodu, které žena tráví na lůžku v ústraní 12. po všěch kútech všude možně, na všech možných místech 13. ze všěch kútóv odevšad 14. po kútech stranou, postranně 15. v kútě pokoutně, v ústraní, tajně 16. hledat kútóv vytáčet se, uhýbat, lhát Dolož. též jako vl. jm. osobní a místní Kút, vl. jm. místní Kúty, vl. jm. pomístní V kútě. Sr. cíp, čtverokút, omladci, poloh 1, trojekút, úhel, zákútně Autor: Martina Jamborová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024). 
kút, -a, -u, masc., kout, Winkel, Ecke; stsl. kątъ angulus, podle Zub. v JagArch. 16, 396 z *kąpt-. — Což bylo kde prázdných kutow AlxB. 4, 19. Ani jich (hospod, = pánů svých) po kutech zpravujte Štít. uč. 63a. Když svě byla v kutye sadu in angulo Pror. Dan. 13, 36. V onomno kutye běch Mast. 84, v uonomno kuthye t. 329. Když sě budeš túlati kut ot kuta cum in gressus fueris cubiculum de cubiculo Lit. 2. Par. 18, 24, kut od kuta Ol. tamt. Rozličné kuty země české Pulk. 82b. Dvě žíle w kutech očí ChirB. 43a. — Maria byla bez kutow hnisných Kruml. 22a, srov. nč. kout = šestinedělí, Kindbett. Palacký Děj. 4, 1, 469 uvodí z Chelč.: Lidé… vyvodíce urození své čtyrmi kauty, aby dva dědy a dvě bábě ukázali dobré urozené vládyky po otci i po mateři atd., čtyřmi kúty = čtyřmi porody? — kut angulus Prešp. 1885. — kuth cylindrus (sic) SlovKlem. 2a. — Plur. Kúti, Kúty, jm. místní: (Hranice) inde in angulum na kuthy Reg. I. 1241; pratum w kutih (sic) t. 1249. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kút m. kout; po kútiech pokoutně Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
kút m. = kout Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|