cíp, -a/-u m.
k střhn. zipf
1. cíp, špičatý konec kusu látky, oděvu ap.
2. (prostoru) kout, roh, pozemek umístěný v rohu n. vybíhající do rohu
3. uzlík, kus látky určený k přenášení menších zavazadel ap.
Též vl. jm. osobní, místní a pomístní (ulice a lesa)
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 7. 5. 2024).
cíp, -a, -u, masc., Zipfel: ze střhněm. zipf Zipfel. Zvl. přívěsek na kukli Zíbrt Kroje 295: czip *relipipium Prešp. 1777 v kap. de vestibus, cyp BohFl. též 530; cyp liripipium Boh. min. 22b (relipendium, relipipium, liripipium atd. = Zipfel, Kappenzipfel Diefb. Gloss.).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².