kysati, -šu, -še ipf.
1. (o nápoji ap.) kvasit, procházet kvašením
2. (o ráně) hnisat, být zachvácen hnisáním
3. (o člověku) v čem náboženskomravně se něčím kazit
Sr. hňusiti, hníti, kvasiti
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024).
kysati, -šu, -šeš, impftiv., kysati, hnisati, gähren, eitern. — Některé uloží (buoh) v nemocech, aby kyſali v neduziech ChelčPost. 169a. (Mast) k neštovicem, kteréž kyſſy Chir. 69b. — kiſati RVodň. 54a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kysati, -šu, -šeš ned. kysat; hnisat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.