kysělicě, -ě f.
k kysělý
1. kyselo, kyselý n. zkvašený pokrm, zvl. kaše z vody a mouky n. otrub
2. bibl. pokrm z nedozrálých obilných zrn, „pražmy“ 1
Dolož. též jako mužské vl. jm. osobní. Sr. astok, kysělo, polenta, zaur
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 8. 7. 2025).
kysělicě, -ě, fem., kyselý pokrm, polenta (polenta = bry vel muofz, wasserbry Diefb. Gloss.) — Má strýna kyſyelyczu prodává Mast. 420; hirnec kyſyelyczye t. 11. Chleba i kyſieliczie nebudete jiesti polentam Ol. Lev. 23, 14. (Židé jedli) chléb a kyſſeliczy polentam Comest. 113a. Dachu jemu kiſeliczi polentam Lit. 2. Reg. 17, 28, kyſieliczy Mus. tamt. S kyſieliczí locziku cum lactucis agrestibus Ol. Ex. 12, 8. — kiſelicze polenta Prešp. 1687, kyſelicze též BohFl. 502, kyſelice též MamV., kiſſelicze též RVodň. 51c, kyſelice glycerium Boh. min. 23a. — Přejato do němč.: iʒ, du gîselitze Kraus, Jan z Michalovic 73 (z r. 1240).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kysělicě, -ě f. kaše z ječné mouky
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.