drkolna, -y f.
dřkolna, -y f.
dřskolna, -y f.
třskolna, -y f.
Sr. strkolna a JgSlov s. v. drkolí
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
drkolna, dřkolna, -y, fem., trámec, palice, klacek, kyj, kleiner Balken, Kolben, Schlägel, Prügel. — Tehdy sěkera na sě držkolmu činí DalJ. 59 z různočtení Ješ., mylně m. dřkolnu. Si operti fuerimus, etiam si per impossibile tigilla drzkolny de coelo ruerent, non nobis nocebunt HusKázD. 41b, kdyby trámce, povaly s nebe padaly, kdyby klacky pršely. drzkolna *lesa Prešp. 557 v kap. de arboribus, drſkolna též SlovBrn. 182, drzkolma (sic) též Veleš. — Jm. místní plur. Drkolny: k Drkolnám PoprR. 1409; srov. jm. místní Drkolna, -y, něm. Schlägel v Hor. Rakousích.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
drkolna (dvojslab.), dřkolna f. palice, klacek, kyj
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.