květný adj.
k květ
1. (ve funkci gen.) květu
2. (o ročním období) vyznačující se hojností květů, (o „poli“) kvetoucí, rozkvetlý, oplývající hojností květů
3. Květná neděle Květná neděle, poslední (šestá) postní neděle
Sr. kvetlý
Autor: Andrea Svobodová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024).
květný, adj. z květ. — Ať nás nemine čas kwietny flos temporis Kladr. Sap. 2, 7. kwietnymi plásty floreis favis HymnA. 42b, kwyetnymy plásty HymnB. 32b. — Odtud květen, -tna, masc. tvaru jmenného, ve jm. osobním: Kueten TomP. 1, 61 (z r. 1088). — Květná neděle, Palmsonntag: na kvietnv́ neděli HusPost. 4a, k kvietníe neděli t. 5b; na kwyetnu neděli Alb. 42a. — kvietna dominica (v rkp. domine) Prešp. 2259 v kap. De festis, t. j. květná t. neděle.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².