květ, -a/-u m.
k kvísti
1. květ, část rostliny, z níž vzniká plod, nápadná často krásnou barvou a tvarem
2. květina
3. alch. měděnka, zelený povlak vznikající na mědi
4. pl. „Květy“ Květná neděle, poslední (šestá) postní neděle
Dolož. též jako vl. jm. osobní Květ a vl. jm. míst Květy. Sr. květec, květák, květicě, květina, květnicě, kvietie
Autor: Andrea Svobodová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024).
květ, -a, -u, masc., Blume, Blüte; stsl. cvêtъ flos. — Člověk… jako kwiet polský, tak otektve flos agri ŽWittb. 102, 15, ŽKlem. tamt. Jako kwiet svú vóni vydává Hrad. 67a. Vzkvetl qwiet Krist. 8b. Zdáše sě jim (poslům, vidoucím Kateřinu), by nic kráše na všem světu nesvítalo ani w kwietu prokvítalo Kat. v. 222. — quet CisMnich. 97a (2); kwiet flos Prešp. 556, BohFl. 274. — kuyet fistola Prešp. v kap. De radicibus (Diefb.: fistola herba). — Ostový kwiet lanugo (pýří) Ol. sap. 5, 15. — quiet bzový *amilus Rostl., květ bzový; bzový kwiet *acca passa RostlB. 145a, LékA. 118b, ApatFr. 167b; — muškatový kwiet *alaustia RostlF. 10b, *macecordis Prešp. 801, *macis RostlF. 12a. k. muškatový; muškátový kwyet *matis BohFl. 328, RostlD. 90b, *masecordus Rozk. 1510; ty šešeliny slovú muškátový kwiet Mand. 57b. — Květ v alchemii, nejmenší částky hmoty: kwietowe pojdú zhůru AlchAnt. 80b. — Plur. květi, květy = květná neděle: v sobotu přěd kwiety NRada (přípis na konci); toto jest se dálo v úterý po kwijetijech RokycPost. 325b. — Květ, jm. osobní: Quet NekrP.; srov. Květa.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².