kvasnicě, -ic pl. f.
k kvas
1. kvasnice, droždí, látka způsobující kvašení; též fig.
2. vlhká kluzká nečistota, zvl. sliz
Dolož. též jako vl. jm. osobní (m.) Kvasnicě. Sr. droždie, kvásek, plzkost, vajnštajn
Autor: Andrea Svobodová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 10. 5. 2024).
kvasnicě, -ic, fem. plur., kvasnice, Hefe. — quaſnicie fæx ŽGloss. 74, 9, quaſſnyczie ŽWittb. tamt.; kvaſnicze fæx Prešp. 567, kwaſſnyczie fæces Rozk. 2641. Tolik kwaſnycz Hrad. 117b; dobudeš mi kwaſnycz v těsto t. 136b; málo kwaſnicz HusPost. 94a. — Vinné kvasnice: winne kwaſnice tartarum RostlF. 12b, quaſſnycze též BohFl. 802, quaſſnicze též RVodň. 45d; winne kwaſnicze ChirB. 177b, vinné kwaſſnycze Chir. 194b. — Na dně jsú (po moči) jako kwaſnicze LékA. 32a. kvasnice, usazený rmut.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².