květec, -tcě m.
k květ
bot. rostlina s výraznými žlutými květy, třezalka ap.
Jen slovníkové doklady. Dolož. též jako vl. jm. osobní Květec. Sr. květicě, zvonek, zvonček
Autor: Andrea Svobodová, Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
květec, -tcě, masc., rostlina toho jména. — kvietecz *lutra Prešp. 727 v kap. De frumentis; kwyetecz též Rozk. 1390, quietecz též RVodň. 40d.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².