kuřěcí adj.
k kúřě
1. kuřecí, (ve funkci gen.) kuřete
2. (o masu, sádlu ap.) jsoucí z kuřete
3. (o pokrmu) připravený z kuřete
4. med. kuřěcie řit, kuřěcie řitka kuří oko, zrohovatělá kůže na chodidle n. prstech u nohy
5. kuřěcie nóžka léčivá bylina z čeledi šruchovitých, snad šrucha
Sr. portulaka, kuřenčí, kuří, šedivek
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024).
kuřěcí, adj. z kuřě, kuřecí, Huhn-. — (Lidé) nedivie se, kudy u vajce vejde kuře, tu j’ postavy i jedné nebylo kurzeczye, a však bude kuře živé Štít. uč. 119a. Vezmi ty kóžky, jako ť na kurzietczych pupcéch bývají Chir. 222a; z kurzieczych pupkóv t. 204b. — Kuřěcie nóžka, řit, v. nóžka, řit.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².