krkan, -a/-u m.
k krkati
1. pták vydávající hrdelní křik, zvl. krkavec
2. noční krkan noční pták vydávající hrdelní zvuky, lelek (?)
Dolož. též v podobě krikan, krkon. Sr. krkavec
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 18. 4. 2024).
krkan, -a, masc., pták toho jména. — A mají se oni právě jako hawranee krkanee RokycPost. 381a — Sova…, krkan *geria…, havran…, vrána… Prešp. 194 v kap. Volucres, za to Rozk. 349: krkawyecz; havran…, krkan *geria, straka… BohFl. 87; krkon (sic) též Nom. 64b; krkan *ceria RVodň. 48b; — krkan *boris RVodň. 49b, t. 54d.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
krkan m. krkavec
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
krkan m. = krkavec
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.