1. čeho [tekutiny v těle] vylití (ze sebe); [krve] prolití; [slzí] vyronění: prvé prolytie Kristové krve bylo na obřězování ComestC 331b effusio; slitovánie jeho [Boha] prolitim slzí hledajme AlbRájK 192; ciesař Karel s velikú snažností…a s krve prolitím předkuov našich ke cti království dobyl BřezKron 490, pod. TrojK 149b ║ ješto z úmysla v tom prolyty nebo lesktání mají libost ŠtítVyš 106b (v. omluviti 3) fluxui vypuštění semene ♦ p. prolitie krve (čí pro/za koho/co) prolití něčí krve jako sebeobětování, krvavá oběť: ať mé srdce žělé ve mně tvé nevinné krve prolytye UmučRoud 596; mladé králevničky…sú přěmile trpěly krve prolytye pro milého Jezukrista PasMuzA 318; prolytym krve tvé drahé za mě k životu věčnému JeronM 28b; na božie krve prolytye za člověčieho srdcě obměkčenie AlbRájA 98a effusum; skrze tvé svaté krve prolitije pro naše spasenie OrlojB 59a; jest ti kakés mučenničstvo a prolijtye krve v ústavném tělesném utrpení ŠtítSvátA 29a; jablko zrnaté má kuoru červenú, Kristovo krve prolitíe…znamená VýklŠal 138a ♦ p. prolitie krve (čí, jaké) prolití krve (čí), zvl. zavraždění (koho); [hromadné] krveprolití: birzky nohy jich k prolyty kirve ŽaltWittb 13,3 (k vylití BiblPad, ku prolévaní ~Praž) ad effundendum sanguinem; on [udatný] člověčie krve prolitie za nic nejmá BiblDrážď Sir 8,19 sanguis, pod. PulkB 11; nenie [obviněný] vinen té krve prolitim OtcB 60b; pro svádu…, pro krve prolitie, pro vraždu…obžalován jsa CJM 4/1,166 (1378); nechtě viděti tak veliké krve prolitije AlexPovB 246b; boj náhlý činí krve prolitije HusBetl 2,51 (Sir 28,13: v. proliti 1), pod. ŠtítBojVyš 8b effusione; pamatovati na to hrozné krve prolitie [v Konstantinopoli] ArchČ 4,424 (1456); vinu jemu [obžalovanému] dávajíce z prolitie krve nevinné NaučBrn 112 (1462)

2. čeho [vody] vylití, rozlití: jenž [Bůh] na počátcě skrzě prolytye potopy hřiechy světa tresktal ŘádKorA 47a per effusionem