|
|
|
kořec, -rcě m. pozd. též korec, -rcě m. dolož. též chořec, -rcě m. 1. větší, zvl. dřevěná nádoba k přechovávání a přenášení něčeho sypkého, tekutého ap. 2. nádoba k nabírání, naběračka 3. čeho (obilí ap.) korec, dutá míra na sypké věci a tekutiny Dolož. též jako vl. jm. pomístní. Sr. čber, korček, lédlo, měřicě, sypeň, šufan Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 28. 4. 2024). 
kořec, -rcě, masc., korec, nádoba pro věci suté, a také pro tekuté, Gefäss; nejčastěji míra obilní a polní, Scheffel, Strich (Getreide-, Feldmass). Stsl. korьcь vas quoddam, demin. z korъ corus Mikl. Etym. Wtb. 133 (korъ doloženo v Zogr. Luk. 16, 7: Ty že kolicêmь dlъženъ jesi? On že reče: Sъtomь korъ pьšenice ἑϰατὸν ϰόρους σίτου, centum coros tritici), a toto ze ř. ϰόρος. — Sbieraje jako w korzecz vody morské sicut in utre ŽKlem. 32, 7. Korzecz corus … ponitur pro quodam instrumento mensurandi aut fluxibilia fundendi Lact. 44c. — Pak na léto taká žizen bieše, že korzecz žita šest peněz zlých platieše DalC. 94. Pět korczyew žita Rotšt. 1403. Ježíš vzem hrst pražmy umláti korczuow pšenicě třidceti ML. 48b. Desátú čiest korcie cori Ol. Ezech. 45, 11. Miera ve třidceti chorczow ROl. 121a. — (Mensura) corech Reg. I, 1254; pro CXX korczow DeskDE. 381 z r. 1325; solvent decimas de unoquoque laneo 1 korczonem Sedl. z Libri erect. IX. C. 11, z r. 1408, 31. oct.; korczones UrbR. 179. — korzecz corus Prešp. 672, Rozk. 1280, BohFl. 279; chorzecz corus SlovBrn. 357; korzyecz corus Vocab. 175b; korecz corus Nom. 66a; — korzecz cadus BohFl. 623, Lact. 27d, korzyecz též Vocab. 175b, korecz cadus RVodň. 56a; cadus, sypeň (t. j. nádoba, do níž se sype) neb korzecz Veleš.; — korzecz fundibulum BohFl. 653; — korzecz haustorium MamA. 24a, Boh. min. 23b, RVodň. 62a; — korzecz *quallus MamA. 33b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kořec, -rcě m. korec, stará plošná: a dutá míra; nádoba Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
kořec (2. p. korcě) m. = korec Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|