korček, -řečka/-řečku m.
k kořec
1. menší (zvl. dřevěná) nádoba, menší „kořec“ 1
2. menší dutá míra
3. rostlina, zvl. „netiek“, „veliký jietrocěl“
4. pták
K 4: jen u Klareta
Dolož. též jako vl. jm. osobní Korček a f. Korčeková
Autor: Jana Zdeňková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 11. 5. 2024).
1. korček, -řečka, -řečku, masc., demin. z kořec. — Abakuk… nadrobil chleba w korczek in alveolo EvOl. 127b (Dan. 14, 32). — Slad…, kád…, škop…, fundibula korczek Prešp. 1914 v kap. De utensilibus (fundibulum = nádoba, do níž se sype, sypeň, srov. kořec); kotel…, slad…, škopek …, větrník… fundibula korczek Rozk. 2879; fundibula korczek Veleš.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
2. korček, -řečka, -řečku, masc., rostlina toho jména: netiek alias korċek adiantum SlovA.; korczek též RostlC. 108a, RostlB. 146a, MamF. 71b. — Prý pták toho jména: korczek *demarus Prešp. 227 v kap. Volatilia campestria, Rozk. 421, Veleš.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
korček, -řečka, -řečku m. menší nádoba (
v. kořec)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.