kotlář, -ě m.
k kotel
1. kotlář, řemeslný výrobce kotlů
2. řemeslník pracující s mědí
Dolož. též jako vl. jm. osobní Kotlář. Sr. olovník
Autor: Andrea Svobodová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024).
kotlář, -ě, masc., Kesselschmied. — kotlarz caldariator Prešp. 2458, Tom. řem. 19 (caldariator, caldarifex kesselschmid Diefb. Gloss.). — Příjm.: Proch Kotlarzowi non comparuit Lún. ks. 1358.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
Kotlář v. kotlář
Autor: Andrea Svobodová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024).