kotel, -tle/-tla/-tlu m.
kotel, větší hluboká kovová nádoba sloužící k vaření n. k uchovávání potravin; též fig.
Sr. pánev
Autor: Andrea Svobodová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 6. 5. 2024).
kotel, -tla, -tlu, masc., Kessel; stsl. kotьlъ, z germ.: got. katils, a toto z lat. catillus, demin. z catinus mísa. — Ciesař Čechy bojem pobi…, kněziu káza u dvora býti, kotel nad ohňem držěti DalC. 31, DalH. tamt. A že kotel nad ohňem kniežata (čeští) držiechu, tu službu u dvora slúžiechu, tehdy jeho (císař krále českého) kotla zbavi DalC. 48. Milost k bohu..‚ když ť potuchne v kterú chvíli, ochabí ť sě člověk; jako by kotlu, když vra klokce, pohasil oheň, an by ihned vřieti přestal ŠtítMus. 93b; jako by kotlu, když vře, odjal oheň ŠtítOp. 112b. Pánvě a kotly creagras Pror. Jer. 52, 18. Král kázal pánvě anebo kotly rozpáliti sartagines Mus. 2. Mach. 7, 3, (král) kázal ho w kotle pražiti t. 7, 5. Pánví, kotlow a hrncuov ML. 80a. Staré kotly Hug. 316. U velikém hrnci nebo kotle Chir. 224a. V kotlech Mill. 78b. — kotel lebes Ol. Ezech. 11, 3; caldar Prešp. 1912, Rozk. 2873, Vocab. 175b, BohFl. 645; z kotla Lvov. 76a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².