kolec¹, -lcě m.
k kláti
1. zápasník v kolbě
2. bibl. bojovník, ozbrojenec
Dolož. též jako vl. jm. osobní
Sr. bojovník, oděnec
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
kólec, -lcě m.
kolec², -lcě m.
k kól
kůlec, kůlek (arch.), malý kůl
Sr. kolek, kolíček, kolík
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
kolec, -lcě, masc., kdo kole, kůle, bojovník, Lanzenbrecher, Kämpfer. — Kolecz často mosí přezřieti oti některé jeho vášně Štít. uč. 54a. Již lidé miesto Kristova umučenie malují trojanské bojovánie, a miesto apoštolóv namaží kolcóv HusE. 1, 77. Dobrý honec a kolec Let. 980. — Bellatores bojovníci neb kolczi HymnA. 53b; kolecz hastator Prešp. 2096.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kolec, -lcě m. zápasník, bojovník
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
kolec m. = kdo zápasí na kolbách
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.