kolík, -a/-u m.
k kól
kůlek, kolík, zašpičatělý malý kůl, zvl. zarážený do země, jímž n. k němuž se něco upevňuje
bibl. stanový kolík
Sr. kólec, kolek, kolíček
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
kolík, -a, -u, masc., demin. z kól. — kolik na pasu paxillus Ol. Deut. 23, 13; s kolyky Mus. Ex. 35, 11, s kolykamy Ol. Num. 4, 32, Mus. tamt.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².