koš, -ě m.
kóš, -ě m.
1. koš, proutěná nádoba na přenášení a uchovávání předmětů; „chlebný koš“ ošatka; (větších rozměrů) nůše, krosna; „hnojný koš“ větší dřevěná nádoba na vynášení „hnoje“ (?)
2. cedník, síto, proutěné náčiní na cezení a prosívání
3. bibl. menší nádoba na obětiny
4. proutěná klec
Nelze vyloučit f. košě.
Dolož. též jako vl. jm. osobní. Sr. butně, cědidlo, košík, košina, lésicě, nosidlo, nóšě, ošitka, putna, suden
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 12. 5. 2024).
koš, kóš, -ě, masc., Korb; stsl. košь. — Rucě jeho w koſſu slúžile in cophino ŽWittb. 80, 7. Když by (ty) svých drochtóv naplnil kos srdcě jejie Hrad. 46b. Prvý koſ… jest hrob s. Ščepána Pass. 400; dva koſſye tamt. — koſſ cophinus Prešp. 1896, Rozk. 2859, BohFl. 629, RVodň. 30b; kuoſs cophinus Lact. 43b; kuoſs, pletenice plecta t. 127a, kuos Křiž. 303; koſs cartallum BohFl. 659 (cartallum Schüsselkorb, Mistkorb Diefb. Gloss.), Vocab. 175b; koſs sporta BohFl. 628; koſsch chlebný canistrum RVodň. 55b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².