klevetánie, -ie n.
k klevetati
Sr. kleveta, klevetovánie, pomlúvanie 2, šeptánie
Autor: Barbora Hanzová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 4. 7. 2025).
klevetánie, -ie, neutr., klevetání, das Plaudern. — Vy, baby, své šeplánie pusťte i vše kleuetanye Mast. 40.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
klevetánie, -ie n. pomlouvání, pomluva; osočování
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.