kletie | ESSČ | GbSlov | ŠimekSlov |

kletie, -ie n.

pozd. též klnutie, -ie n.

k kléti

1. čí, čeho ot koho (lidí) proklínání, zlořečení, přivolávání zničujícího trestu na někoho n. něco

2. čeho zavržení, odmítnutí

3. čeho zbavení, odepření

4. vyobcování, vypovězení

5. eccl. jur. (ot kněze) (církevní) klatba, exkomunikace, trest spočívající ve vyloučení z účasti na církevním životě

6. eccl. jur. veřejné nařízení pod trestem klatby

7. klení, nadávání, spílání

Sr. haněnie, klenie, lánie, prokletie, zlořečenie

Autor: Irena Fuková

Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).

 


kletie, -ie, neutr., kletí, Bann. kletie bannum Prešp. 2345; kletye též Rozk. 3421, Vocab. 175b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².

 


kletie n. = proklínání, prokletí
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.

 


logo ÚJČ Copyright © 2006–2025, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2025, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2025, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 18 lety, 7 měsíci a 4 dny; verze dat: 1.1.26
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).