1. [od lidí] prokletí, zlořečení, vyslovení kletby: toť pokládaji před vámi dnes blahoslavenie i prokletye BiblOl Dt 11,26 (zlořečenstvie ~Pad, zlořečenie ~Praž) maledictionem; pro to proklenye, ješto jsú řekli [židé]: „Krev jeho [Kristova] na nás…“, veliké na sobě jmají obtieženie MatHom 396; zaklel [David] ty hory, aby na ně…ani rosa padala. A tak dějí židé, že i dnes to prokletie moc má BřezSvět 40b; v. též pokléti 1 ║ coniuracio slíbenie vel prokletie [neříkejte] VýklKruml 139b (Is 8,12: spřisěženie BiblDrážď) zavázání se společnou přísahou k spiknutí

2. [od Boha, kněze] (čí [provinilého]) prokletí, postižení kletbou, kletbou přivolané zničující potrestání (koho): zemi také prokletie da [Bůh, tj. že urodí jen trní] ComestC 10b maledixit; ješto jsú v skutciech starého zákona, pod prokletym budú BiblDrážď G 3,10 (pod zlořečením ~Lit, pod zlořečenstvím ~Pad) sub maledicto; on sám [kněz] držěti bude vody přehořké, v nichžto jest s klatvú prokletie zlořečené učinil BiblOl Nu 5,18 (kletby ~Pad, zlořečenstvie ~Praž); toť [zničení] jest proklenye, ješto vyjde na všicku [zemi] t. Zch 5,3 (prokletie ~Lit, zlořečenstvie ~Pad) maledictio; ani mi daj upadnúti v nižádné prokletie BiblLit Sir 23,1 (v…protivenstvie ~Ol, v…žehrání ~Pad, v hanbu ~Praž) in…exprobratione; požehnánie pochodí od samého boha, ale prokletye každý sám sobě činí MatHom 370; dal jest bóh na Adama jedno prokletie řka: V potu tváři tvé budeš svój chléb jiesti ŠtítPař 43a; lid starý jměl mezi ženami za prokletije, kteráž plodu nejměla ŠtítSvátA 249b; takť jest položeno [v Dt 28,19] zlořečenie neb prokletie od boha HusBludK 172; všickni sú u prokletie Adamovo upadli a v něm sú umřeli ChelčBoj 352a; nalovil [Ezau] sobě pohanění a prokletij ChelčPost 214b ║ nikte v duše svatém mluvě nazývá prokletim Jezukrista BiblDrážď 1 C 12,3 (v. otděľenie 5) anathema něčím rituálně zavrženým, tj. neproklíná; dala jest [Judit oponu] v prokletie věčného zapomenutie BiblPraž Jdt 16,23 (na potupenie ~Pad) určila na věčné zatracení