|
|
|
klektati, -cu, -ce, též -aju, -á ipf. 1. čím klapat, vydávat klapavý zvuk 2. expr. tlachat, klepat, mluvit naprázdno 3. koho v co bít 4. co čím (kvedlačkou) míchat, třít; rozmělňovat; (spolu) mísit, směšovat Sr. blektati, klapati, plískati Autor: Andrea Svobodová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024). 
klektati, -cu, -ceš, impftiv.; stsl. klekъtati clamare, klegъtati clangere, rus. klegtatь křičeti (o orlu atd.), z onomat. klek-, kleg-. — Marie nás (čerty) v nosy klekcze Hod. 88a, klektati = bíti, hauen. — Ten kámen klekce, neb má jiný kámen v sobě ChirB. 292a, klektati = zvuk klektavý dávati, klappern; ten kámen klebcze (sic), neb jmá jiný kámen ν sobě RVodň. 162b, klebcze omylem m. klekce; (čápi) vespolek klekcij Puch. 81a; ciconinrum est croco lare, klektati Lact. 204b; jako řeřábové klektagi Baw. 218; klektati crocolare SlovKlem. 10b, grocolare t. 15a, *clattrare t. 8b; — (lidé) jiné řeči nejmějiechu, jedno klekcyce mluviechu Baw. 218, klektati, místo řeči lidské; kterého (člověka-řeřába) mój meč dosiehne, tepruv ť své hrdlo ztichne, vtec jím nebude říkati ani svým nosem klektati t. 221; — ústy toliko klektati Papr. Ob. 90, klektati = klapati, klappern; — (kacieř) jiného nic neželéše, než to vždy klektaſſe, že Jeronyma za živa držěti nemohl garriens JeronMus. 60, klektaſe JeronKlem. 109b, klektati = žvastati, schwatzen. — Přilí oleje dřevěného brzo a brzo octa ústavně klekcze kopístkú Rhas. 84, klektati = míchati, mischen, querlen; (lék s přísadami) dlúho buďte spolu klektany t. 54; (ostrúhanina) buď třěm i klektana t. 55. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
klektati, -kcu, -kceš ned. vydávat klepavý zvuk, klapat zobákem: řeřábové klektají; breptat, žvanit: to vždy klektáše, že Jeronyma za živa držěti nemohl; míchat, kvedlat; klepat, bít: Marie nás (čerty) v nosy klekce Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
klektati (1. sg. klekcu, klekci; klektám) = bíti, křápati, žvaniti, míchati; — klektati nosem = klapati Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|