klapati, -aju, -á ipf.
1. čím (zuby) klapat, pohybováním čelistmi vydávat klapavý zvuk
usty klapati expr. naprázdno mluvit, tlachat, žvanit
2. čím (ocasem) vrtět, pohybovat sem a tam
3. expr. (o ústech) naprázdno mluvit, drmolit
4. (o údech) klepat se, třást se
Sr. klektati, klepati, pleskati, poklapati, tlamati
Autor: Irena Fuková, Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 8. 5. 2024).
klapati, -aju, -áš, impftiv., klappen, klappern. — Psíček…, jenžto slíbiti sě. chtieše svému pánu…, chvostkem klapa, opět jeho za rúcho lapá Baw. 59. (Lidé) na prázdno jedne ústy klapagij a jméno boží nadarmo berú v slovích modlitby ChelčPost. 131a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².