|
|
|
kdyby konj. kdyžby konj. k kdy a býti 1. podmínková kdyby, pokud (by) 2. ve funkci partik. přací kéž (by) Podoba spojovacího výrazu se mění podle osoby slovesa ve větě (tvar kondicionálu z pův. spojení aoristu pomocného slovesa býti a příčestí minulého činného na -l významového slovesa), ve stč. jsou doloženy tvary: 1. sg. kdybych, 2. a 3. sg. kdyby, 1. pl. kdybychom, kdybychme, 2. pl. kdybyste, kdybyšte, 3. pl. kdyby. K původu, významu a vývoji spojovacího výrazu sr. J. Bauer, Vývoj českého souvětí, Praha 1960, zvl. s. 319–320 Sr. by Autor: Štěpán Šimek Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 10. 5. 2024). 
kdyby, kdyžby v. kdybych. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kdybych, kdyby…, když-by-…, gdy-by-…, wenn, si, conj. Jest kondicionální bych, by… sloučené s adverbiem časovým kdy = quando, jako na př. kde-bych je sloučení bych s adv. místním kde. Bylo po právu tam, kde je smyslem oprávněné kdy = quando, jako je na př. kde-bych po právu tam, kde je smyslem oprávněné kde = ubi; ale časem klesá kdy-bych… ve význam spojky si. V textech starých vyskytuje se kdy-by- = si velmi zřídka, stačí za to sám kondicionál by-, v. bych. — (Příbuzní) najprvé sě s hvězdáři radie, kdy by měli ta těla (zemřelých) k spálení nésti quando mortuus ad combustionem sit efferendus Mill. 33a. Kdiz bi přědstúpil cum consisteret peccator adversum me ŽGloss. 38, 2, kdiz by sě vzprotivil hřiešník proti mně ŽKlem. tamt. O nichž (skutcích) by nikte nevěděl, gdys by jich kto nepověděl AlxB. 8, 35. Neostal by ijeden živý, kdyby nebyli ti dnie ukráceni Štít. ř. 69a, = nisi breviati fuissent dies illæ, non fieret salva omnis caro evang. Mat. 24, 22. Aniž bych jich (nepřátel) měl mnoho, kdyby české žákovstvo lidí nesvodilo HusE. 3, 280. Měli by jim (rodiče dětem) obmysliti dobré věci věčné, kdyby je sami znali ChelčSíť. 131. Snad by nic neškodilo, kdyby v každý súd všecky pře… napsány a přibity (byly) VšehK. 26a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|