|
|
|
kamo adv. kam adv. kamož adv. kamž adv. kamť adv. kamti adv. dolož. též dial. kajmž adv. I. adverbium větné 1. interog. kam, na které místo; kterým směrem; uvádí otázku po místním cíli děje; kamo tamo kam, kampak 2. indef. někam (jinam), na místo blíže neurčené, zvl. blíže neznámé mluvčímu; kamsi 3. „ani kam“ nikam (jinam), na žádné (jiné) místo II. adverbium souvětné 1. relat. kam, na které místo; kterým směrem; vyjadřuje totožnost s místním cílem děje věty řídící 2. relat. indef. kamkoli, všude kam, na libovolné, blíže neurčené n. neurčitelné místo 3. korel. kamo – tamo ap. kam – tam, na to (které) místo; tím (kterým) směrem Adv. kamo a kamože, existující pův. jako dvě lexikální jednotky (sr. ESSJ s. v.), ve stč. období fungují již jako dubletní formy kamo a kam(o)ž. K významu a vývoji spojovacího výrazu sr. J. Bauer, Vývoj českého souvětí, Praha 1960, zvl. s. 157, 158, 161, 163, 188–189, 214–215, 217–218. Sr. jamo, kamokoli, kamosi, kde, nikamo, onamo, tamo Autor: Barbora Chybová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 28. 4. 2024). 
kamo, kam, -že kamo-že, kam-že, -ž kamo-ž, kam-ž, -to kamo-to, kam-to; -koli(livěk) kamo-koli, kam-koli, kamo-kolivěk, kam-kolivěk, conj., kam, quo, wohin; stsl. kamo quo. — Je významu vlastně interrogativního, z kmene ko-, kъto, proti relat. jamo, jam z km. je-, jenž a proti demonstr. tamo, tam z km. to-, tъ, ten. Časem relat. jamo, jam zaniká a kamo, kam vstupuje na jeho místo, béře na sebe význam relativní. — U významu tázacím a odtud vztažném. Kam pójdu ot duchu tvého? a kam ot obličějě tvého zaběhnu? quo ibo, quo fugiam ŽKlem, 138, 7. Mistři řečechu: »Panno milá…, když jest (Ježíš) z mrtvých vstal…, kamoz sě on jest potom děl?« Kat. v. 1981. Kam myslíš nevěrná sluho! Jid. 133. Kam tvá, králi! moc pospiechá…, kam ta(k) nevěhlasně běžíš, kamo takú sbroji stěžíš? AlxV. 1366 sl. Byl mnohý nevěda, kam chtěl král, kam-li byl jěda AlxBM. 2, 21. Ani viemy, kamo jíti DalC. 34. — Ktož kam vie, ten tam pomieni AlxV. 1791, kamo-tamo (korrelat.); kamož ten (člověk, nesa vodu) sende, tamez pójdeta Drk. 154b; tito kamž sě vrhú, tudy tesknosti nezbudú. Kruml. 246a, kamo-tudy (korrelat.). — U významu neurčitém: by bylo kam lzě utéci, každý by rád pryč vyplanul AlxM. 2, 1, kam = nikam; (Peršané svou čeleď) pojímali s sobú, kdyžto na vojnu kam jěli AlxH. 4, 10; kdež kto kam přiběhne, tu nepřietele dostihne AlxV. 491; (muž) inhed se kamoſi poděl subito non comparuit Lit. 3. Reg. 20, 40 (překlad volný), kamo-si = nikam; ihned kamos se poděl Kladr. tamt.; kam se poděl (Livrinek), živ nevědě, kamos přede mnú upade Baw. 186a; — kamoſkoliwyek sě obrácu quocunque Túl. 30b, kamožkoli; kam sě kto obráti koly, byly zbitcóv hory, doli AlxV. 1745; kamžkoli půjdeš quocunque perrexeris Br. Gen. 28, 15. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lec-jak, -kak lec-kak-, -kamo lec-kamo, -kde lec-kde, -kdy lec-kdy, -kudy lec-kudy, -který lec-který, -kto lec-kto atp. v. leci-. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kamo, kam, -ž(e), kamž, kamže, kamož, kamože, -to kamoto, kamto, kamožto, kamožeto, adv. kam; někam; kamo-si, kams kamsi, někam; kamžkoli, kamžkolivěk kamkoli Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
kam(o), kam, kamo adv. = kam; kamos’ = kamsi; — praviti čsos kams = mluviti bez ladu a skladu Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|