onamo, onam adv.; k on (gen. onoho)
1. ♦ sem – onam, onam – onam sem – tam, tam – onam; ukazuje na různé směry pohybu vyjádřené souhrnně předchozím adv.: spolkem neběželi pryč, než rozprchli se ruozno, onen sem a onen onam RokJanK 302a (~B); toto kněžstvo leckams jinam lid vede, ono onam, ono onam RokPostK 294a. Srov. on (gen. onoho) I/5 ♦ onam i onam tam i onam, sem i tam, na různá místa: když srdce bývá roztržené, onam i onam se vylé RokJanK 201a (~B)
2. [v posledním členu výčtu] (někam) jinam, na (nějaké) jiné místo: [jdou špatní křesťané] ono na túlačky, ono onam, ješto by měli ten celý den ztráviti ke cti a k chvále boží RokPostK 187a; když se má člověk pomodliti, ano se trhne pečováním srdce ono do komory, …, ono do pivnice, ono do kuchyně, ono k dobytku, ono k kravám, ono k sviniem, ono onam RokPostK 309b (ono sem, ono jinam ~B)
3. na ono místo, tam, onam (kniž.); odkazuje na místo uvedené v předchozím kontextu: budú ľudé podo<bni> andělóm… v královstvě Otcě, onamo mysl<i> napřěžením dojíti…žádajte GlosOpat 154a illuc. – Srov. tamo
Srov. onde