|
|
|
křěč¹, -ě m., pozd. též -i f. 1. med. křeč, bolestivé, zvl. opakované stažení svalů části n. celého těla 2. med. jaký, kde nemoc projevující se ochrnutím (části) těla, revma, dna ap. Sr. křěček¹, božec, dna, nožní, ruční, pakostnicě, podagra, ztrnutie Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 19. 7. 2025). 
křěč², -ě m. sr. křěček² a lat. cricetus drobný polní živočich živící se obilím (hromaděným do zásoby), zvl. křeček Jen slovníkové doklady za lat. gurgulio (sr. SSL s. v. curculio), talpa Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 19. 7. 2025).
1. křěč, -ě, masc., křeček, Hamster, Krietsch; srov. lat. mus cricetus Jg. — dchoř…, rys…, krzecz gurgulio Prešp. 470 v kap. de bestiis (m. curculio, = Hamster Diefb. Gloss.), krzecz též Veleš., v Rozk. 919: krzeczek (místa stejná). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
2. křěč, -i, -ě, masc., fem.; prý z kъrč-, krčiti Mikl. Etym. Wtb. 156. — Krampf, Gicht. Připadne-li (= přistoupí-li) krzecz k ráně pro přielišné tečenie krve, nemóž býti uléčen Rhas. 187; aby nepřipadl krzecz pro bolest Sal. 562. Neměl křeči ani dny Rhas. Jg. Proti nožnému krzeczi RVodň. 272a. Květ lavendulový užitečný jest proti… padúcí nemoci, řečy (sic) Háj. herb. 7a, řeč m. křeč — krzecz spasmus Vít. 93b, RostlF. 14a; krzecz chiragra BohFl. 448, Rozk. 2310, RostlF. 13a, Vocab. Mus. 184a, RVodň. 21b. — Demin. křěček 2. a křěčka, v. t. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
3. křěč (?), lišně (u vozu). — krzecz limo Nom. 69b (limo = furcale, leissen am wagen Diefb.). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
křěč m. i f. = křeč f. Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|