kľúsě, -ěte n.
sr. kľusicě a klusati
1. hříbě, mládě koně
2. dobytčí mládě
3. jaké („plužné“, „orné“) dobytče, kus dobytka, zvl. tažného
Sr. dobytčě, hřiebě
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 15. 6. 2025).
kľúsě, -ěte, neutr., klíse, hříbě, pak vůbec dobytče do tahu a k nošení břemen, Füllen, Zugvieh, Lasttier; stsl. kljusę iumentum. — Pak-li která sveřěpicě chodí bez znamenie… jako orné klyſye Rožmb. 272, jako orné clyſſye tamt. Nebieše cěsty kliſieti iumento Ol. 2. Esdr. 2, 14. Vsadili sú jej na kliſe imposuerunt iumentis (sic). Lit. 2. Par. 28, 15, na kliſie Ol. tamt.; kliſe, na ňemžto sediech animal Lit. Nehem. 2, 12, kliſie Ol. tamt. Když jej na klyſe vsadichu animal OtcA. 101b. Každého dne kliſata jeho pro neopatření na nich (polích) se pasau KolC. 606a (1589); kliſata má tamt. — klyſſye iumentum Rozk. 901, klyſe též Prešp. 459 a Lact.92a, klysse též Veleš.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kľúsě, klísě, -ěte n. hříbě; dobytče vůbec (do tahu a k nošení břemen)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
kľúsě, klíse n. = hříbě; dobytče
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.