kózle, -ete n.
k koza
Sr. kozlec, kozlátko, kozlenec, kozlík
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 15. 6. 2025).
kózle, -ete, neutr., kůzle, Zicklein; stsl. kozьlę hædus. — Nikda s’ mi nedal kozlete Krist. 66b. — O uvaření kozlat Hug. 118.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².