koza, -y f.
1. koza, zvl. samice kozla, menší přežvýkavec chovaný pro mléko
2. zvíře využívané k přenášení břemen, mezek, mula (?)
3. astr. koza skáčiecie zářící nebeské těleso n. ohnivý nebeský úkaz (?)
Dolož. též jako vl. jm. osobní m. Koza a adj. poses. Kozóv. K motivaci sr. Machek, Etym. slov.² s. v. Sr. kozel
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 13. 6. 2025).
koza, -y, fem., Ziege; stsl. koza capra. — Pro hus, kozu nebo krávu křesťana dáš na popravu NRada 1281. Když koza kozelce zučí Baw. 74. — koza capra Prešp. 449, BohFl. 179; kozu roční Ol. Num. 15, 27. — Příjm. mužské: Johannis Koza TomZ. 1391 n 313.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².