|
|
|
jmě, jmene n. též jmeno, -a n. pozd. též jméno, -a n. 1. koho, čeho jméno, pojmenování, čeho název, (hodnostáře) titul 2. často ve slovesně-jmenných konstrukcích „jest komu jmě“, „jest čemu jmě“ ap. někdo n. něco se jmenuje nějak; „jmieti jmě“ jmenovat se nějak, mít nějaké jméno; „vzieti jmě“ být nazván; „jmě dieti“, „jmě vzdieti“ ap. komu, čemu jaké (po)jmenovat někoho n. něco nějak; „jmě nazvati“, „jmě zváti“ ap. koho, komu, čemu jaké dá(va)t nějaké jméno někomu n. něčemu 3. relig. koho (Boha, Krista) jméno chápané jako vyjádření podstaty a přítomnosti někoho; „ve jmě“, „v jmeni“ ve jménu 4. jaké jméno, pověst, „dobré jmě“ ap. proslulost, sláva 5. o kom, o čem slovo, řeč, vypravování Sr. nápis, nařčenie, nazvánie Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024). 
jméno v. jmě Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
jmeno, jméno, meno, -a, neutr., Name; novotvar vzniklý ze jmě gen. jmene atd., podle plur. jmena atd.; zdloužené jméno je z doby pozdější. — Někteří řiekají »jmě«, druzí »jmeno« a třetí »meno« HusE. 1, 320. Potázal jest jeho (Gedeon sluhy) o gmeniech kniežat Kladr. Súdc. 8, 14. Legát (byv zvolen za papeže) vloži sobě gmeno Řehoř Mill. 8a. — Byl jeden mocný markgrabie gmeenem Waltherus KřižB. 75b, jmenem, nomine, — we ymenu tvém zdvihnu rucě moji in nomine ŽWittb. 62, 5, ve jmenu, in nomine. — we gmeno otcě i syna i ducha svatého ŠtítBud. 26, ve jmeno, in nomine; poďmež ve jméno boží Masop. 131; we ymeno hoſpodynowu (sic) in nomine ŽPod. 117, 12; w czie meno to ste vy učinili in quo nomine Lit. Skutk. 4, 7, v čie jmeno; — hřéchóv máme každého we gmeno se zpoviedati ŠtítOp. 8, ve jmeno, výslovně; plur. ve jmena: popſany jsú ve gmena Ol. 3. Esdr. 9 (obs., ve Vulg. není). — (Pastýř) ovcě volá zegmena i vyvodí jě vocat nominatim Koř. Jan. 10, 3, Br. tamt.: ze jména, ze-jmena = podle jména, výslovně, určitě, zvláště; všecky ze gmena nazývá omnes ex nomine Pernšt. 40, 26, Br. tamt.: ze gména; oznam mi ze gména mzdu svau constitue Br. Gen. 30, 28, v Bibli 1857: ustanov mzdu svou; paními se ve dskách zřetedlně a zegména píší VšehK. 137b; — Maria… přeruši jeho (Kristovu) řěč řkúci: Raboni! jenž sě znamená, vňuž by řekla »mistře« zgmena Hrad. 47b, t. j. z-mena m. zejmena, doslovně; — což jest onen prorok ze ymena hospodinova prorokoval in nomine Domini Mus. Deut. 18, 22, Ol. ze gmena tamt., ze-jmena = ve jménu, jménem. Ach přěhrozná věc bezimena! | auvech… Hrad. 32b (verš 8slab., bezimena 3slab.) t. j. bez-mena, m. beze-jmena,= nevýslovně přehrozná věc. — O Ježúši…, proč s’ zapo(ma)nul poymenye řéci téjto smutnéj ženě (Marii Magd.): Buď tobě, jakož si chtěla! Hrad. 46a, po-jmeně, výslovně. — Rozčítajíce jě po gmenach per nomina Ol. Num. 1, 18, plur. po jmenách, po jmeniech, podle jmen; po gmenach každých per nomina singulorum Ol. Num. 1, 28; (zečteni jsú) po gmenyech per nomina t. Num. 1. 20; po gmenách nazýváni biechu per nomina Kladr. Num. 16, 2. — gmeno nomen Prešp. 49, MamA. 37a; gmeeno Ben. Gen. 21, 33, Blázn. 134a; gméno Br. Isa 7, 14 a j.; gmeena svého Pr. pr. 260; podle gmén Háj. herb. (na titulním listě). — Srov. jmě. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|