nazvánie, -ie n.; k nazvati¹
název, pojmenování, jméno: však Jozefus praví, že mu jest [Bůh Mojžíšovi] své nazwanye řekl ComestC 56b appellationem; žalostné nazwanye, že jeho nazývá [Abrahám bohatce] synem WaldhPost 99a; obyčejným jménem a nazwaním slavnost hodu dnešnieho slóve nové léto HusSvátA 549b; i slóve dnešní den starým nazwaním řečsky Epifania, jenž latíně i česky toliko vzní jakožto zjevenie HusSvátA 557b; skála…byla jest znamenie Krista, ne samým púhým nazwanim, ale pro moc [nadpřirozenou] ChelčBisk 45a; appellacio nazwanie aut nařčenie SlovKlem 30a. – Srov. nařčenie 3
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nazvánie, -ie n. název, pojmenování, jméno
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.